Jako spolek nemáme bohužel nárok na program ŽIVEL 3.
Chcete-li pomoci v našich závazcích, sdílíme QR platbu na náš transparentní účet:
Jsme po Kině Lucerna Praha nejstarším dochovaným biografem v Rakousko-Uhersku.
U nás byl vynalezen barevný film. Zásluhou našeho stavitele, Franze Josefa Oesera, který kromě Lucerny postavil také kina ve Vídni, Liberci (Varšava) či spřízněné biografy v Mariánských lázních a Karlových Varech.
Oeser Kino ve Vídni. 20. léta 20. století vs 20. léta 21. století –> BILLA.
Odkrývání původní dlažby, listopad 2025.
Připraveno k otevření po povodni, září 2025.
Článek pro výročí 111 let Kina Odboj / Alhambra / OESER (červen 2024):
Oeserovo „elektrické divadlo“ – Opava 1903 – 1927
Roku 1903 v Opavě první kinematografické představení uskutečnil Franz Josef OESER, tatínek Marie Oeserové, zakladatelky Kina Odboj narozené 2.1.1889. K provozu putovního kina používal její otec Josef OESER vlastní elektrický generátor poháněný parním strojem (který v případě putování sloužil místo pohonu generátoru jako tažný stroj).
Toto putovní kino otevřel r. 1896 v Litoměřicích pod názvem „Elektrisches Illusionstheater“, cestoval s ním po Moravě, po Slezsku a po Haliči, kde předváděli nový vynález. Georg Eckert dělal operátora (dnes zvaného jako promítače) a obsluhoval kameru (dnes projektor, původně stejný stroj, který promítal, uměl obraz na negativ i snímat, proto dodnes dochází k laické záměně kamery a projektoru). Při cestách s kinematografem se partnerkou F. J. Oesera stala Eckertova sestra Maria Eckert, s níž zplodil dceru Marii Oeser, která roku 1913 s pomocí slavné filmařské rodiny zakládá OESEROVO ELEKTRICKÉ DIVADLO, později OESER KINO a dnešní Kino Odboj.
V roce 1910 se Georg Eckert (budoucí strýc Marie Oeser), unavený štrapacemi stěhování kina, rozhodl usadit v Mariánských lázních (před svým odsunem pomáhal s prvním ročníkem MFFKV roku 1946, který se konal právě v Mariánských Lázních, tedy v kině rodičů Marie Oeser – Eckertova žena a děti již byli odsunuti do Německa, ale Goerge Eckert pro důležitost prvního filmového festivalu ještě zůstává v Marien Badu). George Eckert si pro kamenné kino zvolil právě Mariánské Lázně, protože zde byla návštěvnost při putování vždy vysoká a vycítil i přes své usazení možnost neustálé obnovy divácké obce díky střídání turnusů zdejších lázní. Franz Josef Oeser naopak směřoval zisky z putování do stavby stálého kina v Opavě (1913 – tím zaopatřil dceru Marii) a ve Vídni (1914 – kterým zaopatřil své dva syny).
Ironií osudu je, že první výlet během rekonstrukce Kina Odboj v roce 2021 vedl právě do Mariánských Lázní, kam nás pozval na zvláštní uvedení filmu KONEC FILMOVÝCH LABORATOŘÍ V ČECHÁCH filmový festival Marienbad.
V roce 1918 nastaly nové těžkosti. Vzniklo Československo a v něm přísnější dohled nad reklamou kina, cenzura, nařízená dvojjazyčnost plakátů, filmů ap.
Maria Oeser se vyhýbala censorním zásahům skrze přímé podřízení městu Troppau namísto slezskému zemskému úřadu, to budilo nevoli českých udavačů a Matice Slezské, která skrze udání na promítání německých filmů bez českých podtitulků dosáhla odebrání licence rodiny Oeserů. Od roku 1921 se držitelem licence Oeserova kina stala Matice Slezská, ovšem, stále bylo respektováno právo na vlastnictví budovy. Marie Oeser neumožnila Matici žádné stavební zásahy. Velké oči Matice po převzetí kinosálu vedly k obecné neschopnosti zajištění atraktivních filmových kopií a k ostudě s uváděním českých divadelních představení (která Matice nebyla schopna nacvičit a rezervované termíny divadelních představení zůstávaly většinově bez představení =. bez příjmu).
Skrze sňatek Marie Oeser s česko-rakouským kino-podnikatelem Wilhelmem Mayerem bylo umožněno návratu provozu pod společnou správu Matice Slezské a Marie Oeser Mayerové a Wilhelma Mayera. Tímto někdy po roce 1927 začíná nová epocha Kina Odboj pod názvem ALHAMBRA jako prvního zvukového kina v Opavě.
Kličkovat musela stavitelka prvního opavského kina nejdříve během první světové války, kdy věnovala vstupné na sirotky. Poté, hned po vzniku Československa, česká menšina a četnictvo s železnou pravidelností buzerovalo provoz „německého kina“ udáními na jazykové verze plakátů, promítaných filmů, na vpouštění nezletilých a neoznačování věkové přístupnosti.
Když Marie na základě vyprovokovaných udání přišla o licenci provozu kinosálu (1921), rozhodla se užít pro kulturní provoz alespoň v letních měsících terasu na střeše kina. Toto zemské úřady opět nepovolily. Díky provozní nezkušenosti Matice Slezské došlo k pozdější dohodě o společném provozu s původními majiteli a o zavedení zvukového filmu. Kinu se následně opět chvíli dařilo – do příchodu hospodářské krize v 30. letech.
Po zkušenostech a útrapách s českými úřady otevírá Marie se svým mužem ve 30. letech další dvě vlastní kina v Rakousku. Alhambru svěřují od 20. let českému provoznímu, promítači Bohumilu Malenkovi, který přežil jako vedoucí kina i znárodnění Alhambry v roce 1948 a vedl ji až do konce 60. let. Tak dlouho bránil i původní podobu kina, včetně lóží.
Marie Oeser Mayerová a Wilhelm Mayer kino několikrát tajně v 60. letech navštívili a byli velmi rádi, jak se o něj pan Malenka staral. Dožili ve Vídni, jako bezdětní své dědictví odkázali svému letitému operatérovi a filmovému kurýrovi Bohumilu Malenkovi, ten se však pod tíhou okupace Československa Sovětským svazem dědictví vzdal a paměti nejsou zcela přesné, zda mu byl ještě na dědické řízení do Vídně umožněn výjezd.
Bohumil Malenka byl v normalizačních (70.) letech odvolán a začaly necitlivé stavební zásahy. Byly zničeny soukromé lóže, v nich v přízemí vybetonován bar a rozvodna. Totéž se bohužel stalo s balkonem – promítací kabina byla rozšířena na úkor balkonu a lóží a byla zlikvidována lóže pro majitele kina (přestavěna i se štuky na prostor pro usměrňovače). Pozůstatky štuků jsou v násilně vestavěné promítací kabině dodnes.
Své dokonaly 90tky. Pronájmem budovy rožnovské firmě PROLUX (realizátor Discolandu Silvie) na začátku 90. let, která zničila spodní část portálu, včetně štuků, vytrhala dřevěnou podlahu, vše vymalovala načerno, vytrhala původní sedadla, vybetonovala i do štuků odporné schody s diskotékovým barem v prostoru jeviště.
Necitlivě pokračovala i diskotéka a kinokavárna pana Malchárka po povodni 1997. Krásný portál byl poškozen i u stropu, byl zničen oponový systém a do něj i do štuků zasekáno širokoúhlé plátno na obyčejných trámech. Kde trámům překážel štuk, byl osekán štuk, místo aby ohoblovali konstrukci plátna.
Až pan Ladislav Groda po odkupu Kina Odboj od města Opava prováděl zásahy spíše ve formátu filmových kulis. Jeho bary byly naštěstí demontovatelné, včetně všech zásahů do elevace, které šlo navrátit. Své bohužel udělalo 10-ti leté zavření budovy, chybějící svody a voda zatékající do baráku. Avšak oproti jiným opuštěným budovám byla Alhambra stále nějakým zázrakem znovu-otevřitelná a uvěřitelná.
Jako první jsme po odkupu kina v roce 2021 zajistili střechy a svody, navrátili původní podobu balkonu. Dokončení a renovace přízemního sálu byla dokončena v listopadu 2025 (termín urychlen díky zničení objektu povodněmi 2024, voda vystoupala až po plátno). Po kompletním vytopení a sklepání omítek se podařil návrat k původní funkční a krásné podobě. Zmizel tak underground a dědictví betonu, dlažeb, chemoprenu a diskoték. Tedy dědictví Vašich diskotékových zážitků.
111 let od otevření Oeserova elektrického divadla a 3 roky od znovu-otevření kina jsme oslavili kapelou MUCHA v pátek 13. 9. 2024. Dva dny na to jsme se ocitli pod vodou a celá práce se záchranou biografu začala nanovo…
Kinosál i Foyer se díky povodním a pomoci mnoha firem a dobrovolníků již téměř vrátilo do své původní secesní noblesní podoby namísto post-squat-undergroundu.
